अद्वितीय [advitīya] a. a. [नास्ति द्वितीयं यस्य]
Without a second, matchless, peerless; न केवलं रूपे शिल्पेऽप्यद्वितीया मालविका
[M.2;] किमुर्वशी अद्वितीया रूपेण
[V.2.] Without a companion, alone.
Sole, only, unique, supreme.
-यम् Brahman; एकं ˚यं ब्रह्म.